Vše začalo u starého dobrého karavanu s výhledem na hory. Svěradov objevili moji rodiče v 80. letech minulého století. Právě sem, na pozemek u potoka s výhledem na Jizerský Stoh, zaparkovali náš letní dům na kolečkách. Každý víkend jsme sem jezdili z rodné Legnice. Léto, slunce, deka, šťastné dítě, koupání ve vodopádu. Na jídelníčku byla vařená vajíčka, konzervy, rajčata ohřátá sluncem a táboráky. Občas k tomu přibyl zápas s rodiči při útrpném pokusu donutit své dítě, aby se obléklo. Byly to bezpochyby časy, na které se vzpomíná celý život.
Pohádka o horském nicnedělání skončila s dospělostí. Nastal čas studií, stěhování do Varšavy a pak až za oceán. Pracoval jsem v korporacích v USA, Asii a několika evropských zemích. O několik let později, když můj stesk po rodném městě dosáhl vrcholu, jsem se nemohl dočkat sentimentální cesty zpět do Svěradova.
Chtěl jsem si koupit dům, kam bych mohl (jako kdysi do tohoto karavanu) přijet se svými blízkými. Zřejmě se nic neděje náhodně, protože jsem koupil přesně ten pozemek, kde kdysi můj otec parkoval obytný vůz. Kruh života se uzavřel. Na pozemku stála zchátralá budova, kterou jsem původně chtěl zbourat, ale protože v životě raději věci opravuji, než abych je boural, ambiciózně jsem se pustil do její záchrany. Starý dům nebyl snadným soupeřem, ale s pomocí stavitele se mi to podařilo. Vytvořil jsem místo, které mě baví. Objevil se jen jeden problém - za rok jsem Svěradov navštívil jen třikrát, opět jsem většinu času pracoval v zahraničí. Byla by škoda, aby tak nádherné místo stálo 355 dní v roce prázdné. Rozhodl jsem se sem přinést smích, radost, povídání do rána, odpolední spánek, zpěv a tanec. Život, který si každý z vás přiveze domů ze svého koutku a Evropy.
Zvu vás do horské vily s 5 ložnicemi, 3 koupelnami, prostorným obývacím pokojem s kuchyní, s terasou s výhledem na Jizerské hory, posilovnou, letní kuchyní a zahradou se zvukem potoka. V tomto domě odpočíváme, vaříme, užíváme si jídla a sluníčka, lenošíme u krbu, posloucháme Pink Floyd z vinylu a pečujeme o životní prostředí. Pijeme vodu z kohoutku a užíváme si la dolce vita.