Kolíska pokoja 

Tak, abyste to věděli (pokud jste ještě nevěděli), Osturňa je nejdelší obcí na Slovensku. Má totiž 9 km a abyste snáze mohli poznat její příběhy a tajemství, doporučujeme vám vzít si s sebou kola. A mapu. Na hranicích Tater a Pienin se před vámi rozprostře zamagurská krajina. Jednoduše to musíte spatřit na vlastní oči. I pověsti zde naleznete. Možná sem, přes osturnianský potok, nedoletěl mnich Kyprián, ale přišli Rusíni, tak nastražte uši a zaposlouchejte se do jejich osturnianské hvary. Do Osturnu se vyplatí vzít si s sebou více věcí, nejen kola. V zimě sbalte i lyže nebo běžky, vždyť Ždiar je hned za některým z nejbližších kopců a běžkařské trasy najdete hned na okolí. A určitě se vyplatí i zaostřit zrak a pohledat v rýhách chaloupek modrou barvu. Ta prý, podle vyprávění pltníků, symbolizuje dravý Dunajec prodírající se mezi pieninskými skály. Přesně mezi těmi, které byly v Evropě prohlášeny za první (!) Mezinárodní přírodní park. A při těch barvách ještě na chvíli zůstaňte a všimněte si okenic. Jsou bílé, červené a modré - kdysi prý byly pro mládence znakem, zda v dané chaloupě bývá svobodná panna, vdaná žena nebo vdova. A jak to u nás vypadá? Máme malý domeček v tiché uličce, obdaleč malý potok, ve kterém se v létě výborně chladí pivo. Máme také terasu s výhledem na les, bez zbytečných plotů a pořádný dvůr i na fotbal. Pokud potřebujete pracovat, najde se místo na home office a připojení na net a když toho budete mít dost, k listnatým a jehličnatým sousedům to budete mít na skok. Ruch jako na hlavním nádraží nečekejte, vždyť autobus nám přes vesnici projede možná tak 2x za den, ale určitě počítejte s vesnickými zvuky. Naši štornozí sousedé vám bučením či mečením o sobě určitě dají vědět. Takže pokud vám takové prostředí není cizí a chcete poznat tu naši verzi svatého klidu – směle přijďte!