Dom Pasieka

Jsme v Beskidu Sądecki, přesněji ve vesnici Bącza-Kunina. Jeho název pochází od zvířat: koní a bukačů, ale místní mají i svou legendu. Vypráví o poustevníkovi Bączakuninovi, který se zde po dlouhé cestě zastavil a rozhodl se zůstat navždy. Sám s kopci, potokem a lesy. Jak se ale ukázalo, měl takový dar léčit a získávat lidi, že jeho plán žít sám selhal. Brzy se objevili další sousedé a Bączakunin se nějak musel smířit s vizí života v komunitě. Dodejme, že podle legendy Bączakunin pocházel z Itálie. Musíte uznat, že jeho příjmení bylo eminentně italské. Bez ohledu na to, jak velké zrnko pravdy je v této legendě, faktem je, že oblast má stále spoustu kouzla. A nejlepším potvrzením toho je med tekoucí historie naší rodiny. Včely jsou dobré jen tam, kde najdou nejlepší nektar, a ten se skrývá pouze mezi bujnou flórou, jako je ta místní. Když moji rodiče v 80. letech dostali jako svatební dar pozemek v Bączi-Kunině, věděli přesně, co s ním. Obklopena zelení, potůčkem a porodní asistentkou 3 km od lesa byla pro včely tím, čím je pro Medvídka Pú Stohektarový les. Dokonalý domov. Rodiče dostali od dědy pár úlů, ale včely se tu cítily tak dobře, že brzy počet bzučících domků dosáhl čísla 44. Po letech jsme zrekonstruovali budovu, která bývala skladištěm ve včelíně, a přestěhovali jsme se do města začít něco vlastního. Zavřeli jsme včelín, otevřeli jsme ti dveře domu. Včely tu už pár let nejsou, ale vedle sadu a rodinné historie jsou barevné úly. Vítejte v domě Pasieka.